Trubka pro zvedák W123 sedí v nosném podélníku a kupní příručka u ní hledá rez

Tovární zvedák dodávaný k Mercedesu W123 nemá pod vozem na výběr. Nasazuje se do zásuvné trubky, kterou má karoserie zalisovanou ve vnějším podélníku rámové podlahy, tedy v nosné části prahu, ne v plechu, který je zvenčí vidět. Dílenský list 40-010 z tovární dokumentační sady pro řadu 123 to říká jednou větou: čep zvedáku se zasune úplně do příslušné trubky ve vnějším podélníku rámu.

Americký návod k obsluze z téže sady je o poloze konkrétnější. Trubky jsou za předními podběhy a před zadními, čep se strká až na doraz a zvedák musí i ve svahu stát z boku svisle. Návod má v postupu výměny kola ještě jeden krok, který se snadno přejde: trubku podle potřeby vyčistit. Že se v ní usazuje nečistota, počítá tedy sám výrobce.

Než se vůz zvedne, má stát zajištěný

Dílenský list dává před samotným zvedáním čtyři kroky. Vůz se zajistí proti pohybu klíny s vlastním číslem dílu 110 583 01 75, nebo něčím podobným. Na rovině se klínem podloží jedno kolo protilehlého konce vozu, ve svahu obě. U ručně řazených vozů se zařadí první rychlost, u automatů se volicí páka dá do polohy P. A na pedál ruční brzdy se podle listu šlape rázně, ne jen tak, aby držel.

Britská dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 popisuje totéž, jen u ruční převodovky posílá řidiče do zpátečky, kdežto tovární list do první rychlosti. Rozdíl nevysvětluje ani jeden z nich.

Pro kombi řady 123 a pro vozy se zvláštní karoserií na podvozcích řad 114, 115 a 123 má list vlastní větu: zvedají se jen prázdné, kvůli riziku převrácení.

Pod vozem drženým jen zvedákem se nepracuje

Varování stojí v návodu k obsluze hned u zvedáku. Ten je je určený výhradně ke zvedání vozu za trubky po obou stranách, používá se jen při výměně kola a pod vůz, který na něm visí, se nikdo nesmí dostat. Na práci pod vozem předepisuje návod podpěrné stojany.

Haynes zakazuje totéž a přidává, že se pod vozem drženým jen zvedákem nesmí ani nastartovat. Když jde nahoru celý vůz, chce čtyři stojany postavené pod podélníky rámu.

Kupní příručka hledá rez právě tady

Kupní příručka klubu VDH k řadě 123 popisuje stav karoserie podrobněji než obě dílenské příručky, které řeší postupy, ne opotřebení. Kolem úchytů pro zvedák se podle ní často najde ošklivá rez, a je to nález, který ještě nesmí být neodborně zapravený; zvlášť na zadních koncích prahů nemají co dělat přeplácané opravné plechy. Vnitřní prahy slábnou ve výšce sloupku B a zadní podběhy nabíhají brzy.

S takovými začátky rzi nebo s už hotovými opravami se podle příručky dá žít, i když oprava podběhů umí vyjít pořádně draho. Víc rzi ale kupující přijímat nemá a hranici popisuje příručka jednou větou: když se dostala na zadní podélníky v místě přechodu do podběhu a na vnitřní stranu úchytů zvedáku, je čas jít pryč. Zadní podélník i úchyt zvedáku patří k témuž nosnému celku rámové podlahy, do kterého je zásuvná trubka zalisovaná, takže tady nejde o vzhled prahu.

Příručka zároveň říká, jak je stav u téhle řady rozstřelený. Velmi rané vozy podle ní můžou být na odpis už při 50 000 km, kdežto pozdní ujedou 250 000 km, aniž se seznámí se svářečkou. Vůz první série bez rzi označuje za naprostou raritu a vozy od září 1982 za velmi trvanlivé i bez velké péče. Že se rez do řady 123 zakusuje nejdřív v rozích předních blatníků pod nárazníkem, popisuje táž příručka o odstavec výš. Ceny v ní jsou výslovně ze stavu leden 2002, takže o dnešním trhu z ní nic nevyčtete; popis vad tím ale nezastaral.

Haynes posílá spodek jednou za rok na mytí a pak na prohlídku

Kapitola o karoserii v Haynesovi má na údržbu spodku samostatný oddíl. Jednou za rok nebo po 12 000 mil, tedy asi po 19 300 km, doporučuje nechat spodek karoserie i rám vyčistit párou a hned nato ho prohlédnout: na rez, na poškozené brzdové trubky, na odřenou kabeláž. Zvláštní pozornost patří podběhům, protože ochranný nástřik se odlupuje a kamínky od pneumatik osekají lak, pod kterým se rez chytne. Nalezené místo příručka posílá očistit na holý kov a natřít antikorozní barvou.

K tomu jedna věta, která s trubkami pro zvedák souvisí víc, než vypadá: vůz má odvodňovací soustavu, aby se voda nedržela v karoserii ani v podvozku, a její odtoky se mají kontrolovat pokaždé, když je vůz zvednutý. Táž kapitola připomíná, že karoserie je samonosná s bezpečnostní klecí kolem posádky, takže po nárazu patří spodek na proměření do dílny s vybavením. Podélník se zásuvnou trubkou je součástí té konstrukce, ne přišroubovaný doplněk.

Dílna do trubek zvedákem netlačí

Že tovární technici zásuvné trubky spíš šetřili, je vidět na zvláštním nářadí. List 40-013 předepisuje pro modely řad 107, 114, 115, 116 a 123 opěrné patky pod objednacím číslem 123 589 11 63 00, a to čtyři kusy. Zasunou se do vnějších podélníků rámové podlahy a dají zvedáku nebo krátkozdvižné plošině pořádnou dosedací plochu.

Důvod list vypisuje. Patky spolehlivě zabrání promáčknutí vnějších podélníků rámové podlahy a nevzniká při nich ohybový moment na samotné zásuvné trubky; proti delšímu zatížení karoserie pak podle listu není námitek. Tovární zvedák v kufru je tak nářadí na výměnu kola u silnice; na delší zatížení má dokumentace vlastní řešení.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada pro řadu 123 – dílenské listy 40-010 a 40-013 a americký návod k obsluze
• Haynes: dílenská příručka pro naftové vozy řady 123, 1976 až 1985 – oddíl o zvedání vozu a kapitola o karoserii
• Kupní příručka klubu VDH k řadě 123 (PDF)

Tovární listy, návod k obsluze i britská příručka jsou anglicky, klubová kupní příručka německy. Údaje z nich jsou přeložené a přeformulované, ne opsané.