Bez přemístěných příchytek skla poškodí svítilna Bosch u staršího W123 lak

Kdo shání k řadě 123 přední svítilnu z druhé ruky, srovnává obvykle tvar skla a barvu směrovky. Tovární list 82-052 ale ukazuje, že se kusy liší i tím, jak na voze drží. A že se špatná kombinace pozná až podle laku.

V jednom tělese jsou tři světla

Americká verze listu popisuje svítilnu jako sestavu: zatavená jednotka pro dálkové i potkávací světlo, mlhovka s halogenovou žárovkou H3 a žárovka, která slouží směrovce, parkovacímu světlu, bočnímu obrysovému světlu a světlu na stání zároveň. Návod k obsluze k ní uvádí dvojí příkon 21/5 W.

Britské vozy mají místo zatavené jednotky halogenovou žárovku a Haynesova příručka jí v tabulce dává 60/55 W. Směrovku a parkovací světlo vede stejná tabulka jediným číslem, 21 W. Jaký světlomet který vůz dostal, se řídilo modelem, sérií i trhem – rozepsané je to ve článku o světlometech.

Uchycení se za výroby změnilo

Pod postupem demontáže stojí v listu poznámka, že se upevnění svítilny upravilo: přibyly dva šrouby s osazením a gumovou podložkou. Důvod je v ní napsaný natvrdo – zabránit vylamování ok na plastovém nosném rámečku. Měsíc ani číslo podvozku, od kterých změna platí, list neuvádí.

Je to poznámka, která stojí za přečtení dřív, než někdo dotáhne staré šrouby na popraskaném rámečku silou. Plast v autě, které má dnes přes čtyřicet let, tuhle práci obvykle nevydrží dvakrát.

Svítilna Bosch sedí na karoserii jinak

Nejdůležitější věta celého listu se týká výrobce. U svítilen Bosch jsou dvě vnitřní příchytky rozptylového skla posunuté blíž ke středu vozu, a kvůli tomu se musela hlouběji vybrat výztuha karoserie. Které vozy mají kterou, list nedatuje; z jeho věty plyne jen pořadí, tedy že mělčí vybrání je to původní a starší.

Když se taková svítilna montuje na vůz, který hlouběji vybranou výztuhu nemá, musí se ty dvě příchytky osadit podle vymontovaného kusu. Jinak montáž poškodí lak – to varování je přímo u kroku, ne v poznámce na konci. Rozdíl přitom nejde odhadnout od oka: rozhoduje tvar plechu pod svítilnou, který kupující v bazaru nevidí ani na jednom z obou vozů.

Sklo drží osm příchytek

Rozptylové sklo se podle listu sundává jedině s vymontovanou svítilnou. Osm příchytek se vypáčí ocelovým drátem o průměru 1,5 mm a šroubovákem a nesmějí přitom odskočit.

Haynes popisuje u britských vozů tentýž sled: po odklopení příchytek jde dolů sklo, pak ozdobný rámeček a nakonec se uvolní sponky a podtlaková seřizovací jednotka, aby šly ven reflektory. K čemu ta jednotka na voze slouží, v tom oddílu nerozvádí.

Žárovky se mění z motorového prostoru

Tady je konstrukce vstřícná. Podle listu 82-062 se k žárovkám chodí od motoru a stačí k tomu sejmout krycí víko; návod k obsluze upřesňuje, že se odšroubují rýhované plastové matice za světlomety. Směrovka je výjimka – ta musí ven celá, i s tělesem.

Objímka se podle výrobce svítilny buď pootočí proti směru hodinových ručiček, nebo odcvakne. Žárovka sama drží na bajonet a vyndá se lehkým otočením doleva. Návod k obsluze k tomu přidává tři pokyny: montovat jen dvanáctivoltové žárovky s předepsaným příkonem, novou brát přes papírový kapesník a při vracení objímky hlídat, aby její výstupky zapadly do výřezů v tělese svítilny. U samotného tělesa svítilny se stejně tak musí zasadit vodicí můstky mezi přidržovací pružiny.

Seřizovací šrouby jsou čtyři

Návod k obsluze u amerického provedení jmenuje svislý a vodorovný šroub pro zatavenou jednotku a druhou takovou dvojici pro mlhovku. Tovární list dodává, že rámeček světlometu jde povolit z motorového prostoru a teprve pak jsou upevňovací šrouby světlometu přístupné.

Na co se má světlo nastavit, ani jeden z těch pramenů neříká. Sklon světlometu je věc měřidla a předpisu platného v zemi, kde vůz jezdí, ne čísla z dílenského listu.

Vodiče vlevo a vpravo nejsou stejné

Konektor svítilny má šest pólů a první z nich zůstává na obou stranách vozu volný. Barvy se ale liší: vlevo hnědá, šedo-černá, bílo-černá, žluto-černá a šedo-zelená, vpravo hnědá, šedo-červená, bílá, žlutá a šedo-zelená. U zatavené jednotky vede list čtyřpólový konektor a rozdíl mezi stranami je v něm taky – vlevo šedo-zelená, hnědá, žluto-černá a černo-bílá, vpravo šedo-zelená, hnědá, žlutá a černo-zelená.

Kdo tedy hledá přerušený vodič tak, že si ho ověří na protější straně vozu, dojde k nesprávnému závěru. Společná je jen hnědá a šedo-zelená. Totéž platí u zadní sdružené svítilny, kde se levá a pravá strana liší dokonce i počtem obsazených pólů.

Co si z toho vzít do bazaru

Rozhodující rozdíly u přední svítilny řady 123 nejsou vidět zvenčí. Uchycení skla, tvar výztuhy pod ním a barvy vodičů v konektoru pozná až ten, kdo má oba kusy vedle sebe. Vymontovaná svítilna proto není odpad, dokud není nová namontovaná – tovární list ji používá jako vzor a lepší měřidlo pro tuhle práci nikdo nenabídne.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123, listy 82-052 (přední sdružená svítilna) a 82-062 (žárovky svítilny) – archive.org
• Americký návod k obsluze v téže sadě, list OM-72
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, kapitola 12, oddíly 12 a 13 – archive.org

Tovární listy, návod k obsluze i Haynesova příručka jsou anglicky. Údaje z nich jsou přeložené a přeformulované, ne opsané.