Pětistupňová převodovka W123 je čtyřstupňová se skříní navíc vzadu

Čtyři, nebo pět stupňů, pořád jedna skříň

Řada 123 se dala koupit se čtyřstupňovou i pětistupňovou ruční převodovkou; vedle nich stál ještě čtyřstupňový automat, v typovém značení 722.1. Obě ruční verze mají synchronizované všechny stupně vpřed a jsou si podle příručky Haynes tak podobné, že se většina oprav dělá stejně: pětistupňová převodovka je vlastně ta čtyřstupňová, které je pátý stupeň přidaný ve skříni přišroubované vzadu. Řadí se pákou v podlaze.

Rozdíl, který jde vidět zvenčí, je jen v utahovacím momentu matice hnací příruby vzadu: čtyřstupňová chce 150 N·m, pětistupňová 160 N·m. Uvnitř je zásadní kus stejný, což je při shánění dílů dobrá zpráva.

Náplň je zhruba litr a měrku nehledejte

Ruční převodovka řady 123 nemá měrku. Hladina se kontroluje za studena plnicí zátkou v boku skříně: zátka se vyšroubuje a olej má sahat těsně k jejímu otvoru. Když při povolení zátky hned začne vytékat, hladina je v pořádku a zátka jde zpátky; když nic neteče, dolévá se, dokud olej k otvoru nedosáhne.

Náplň je podle Haynese hypoidní převodový olej SAE 90 o objemu asi 1 litr. Vypouštěcí i plnicí zátka se dotahují momentem 60 N·m a jsou na imbusový klíč. Vůz musí stát bezpečně na podstavcích, ne jen na zvedáku, protože se pod ním leží a hladina se navíc odečítá jen na rovině.

Co se opotřebí

Synchron je kroužek, který před zařazením srovná otáčky obou hřídelí, aby ozubení naskočilo tiše. Haynes udává jeho mez opotřebení 0,5 mm mezi kroužkem a ozubením spojky; za ní kroužek přestává stíhat a řazení chrastí. Projeví se to typicky u jednoho konkrétního stupně, nejčastěji u rychlého podřazení na dvojku.

Ostatní závady mají v příručce svůj zvuk. Hluk na neutrál se spuštěným motorem ukazuje na ložisko vstupní hřídele. Vyskakování z rychlosti bývá od opotřebených synchronů nebo od rozladěného táhla řazení. A když stupeň nejde zařadit vůbec, hledá se příčina nejdřív ve spojce, která se úplně nerozpojuje, teprve pak v táhle nebo v zadřeném ložisku vstupní hřídele. Řazení, spojka a jejich táhla stojí v seznamu závad výš než samotná ozubená kola, takže se u téhle převodovky obvykle řeší dřív než vnitřek skříně.

Část potíží, které se svádějí na převodovku, přitom vzniká na jejím vstupu. Drážky vstupní hřídele se při montáži mažou tenkou vrstvou grafitového maziva; když se to vynechá, hřídel v náboji spojky vázne a řazení jde ztuha, přestože skříň sama je zdravá. Trhavý záběr spojky se pak snadno zamění za závadu synchronu.

Před koupí

Na zkušební jízdě se projedou všechny stupně nahoru i dolů. Vyskočí-li převod při ubrání plynu sám, jsou synchrony nebo řazení opotřebené; zachrastí-li dvojka při svižnějším podřazení, je na vině její synchron. Hladinu oleje jde ověřit i bez jízdy, boční zátkou.

Haynes k celkové opravě dodává střízlivou radu: než se do skříně kupují nové díly, vyplatí se zvážit repasovanou nebo dobrou ojetou převodovku, protože práce na kompletní opravě bývá dražší než sama převodovka. U vozu, kterému je čtyřicet let, to platí dvojnásob.

Ojetá skříň z řady 123 je díky společnému základu obou verzí většinou k sehnání. To, co se u téhle převodovky doopravdy nosí, je spojka a seřízení řazení, ne ozubená kola; ta drží, dokud v převodovce je olej.

Zdroje

• Haynes Repair Manual, Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976–1985, kapitola 7A (ruční převodovka) a kapitola 1 (náplně a kontrola hladiny)
• Mercedes-Benz W123 na anglické Wikipedii, přehled převodovek (čtyř- a pětistupňová ruční, automat 722.1)

Příručka Haynes je psaná pro naftová provedení řady 123, ale ruční převodovku popisuje pro celou řadu; čísla a postupy z ní jsou přeložené a přepsané, ne převzaté doslova.