Na měrce automatické převodovky W123 platí rysky až při osmdesáti stupních

Kontrola hladiny oleje v automatické převodovce patří u řady 123 mezi nejčastější úkony vůbec. Dílenská příručka ji řadí mezi věci, které se dělají jednou týdně, a přesto se u ní dá udělat chyba, na kterou se přijde až podle pěny a mokré skvrny pod vozem. Stačí odečíst hladinu na studeném voze a dolít podle ryšek.

Motor při měření běží

Americký návod k obsluze pro podvozek 123 D, modelový rok 1985, popisuje kontrolu na listu 71. Vůz musí stát na rovině, volicí páka je v poloze P, ruční brzda zatažená a motor běží na volnoběh. Před odečtem má motor běžet naprázdno zhruba minutu až dvě, aby se olej rozehnal po soustavě.

Měrka sama drží v trubce aretační páčkou. Ta se před vytažením uvolní a po zasunutí zase sklopí zpátky. Návod u toho trvá na čistotě: měrka se utírá čistým hadrem, který nepouští vlákna, a olej se dolévá otvorem měrky přes jemné sítko. I nepatrná nečistota podle listu způsobí provozní poruchy.

Haynes přidává krok navíc. Se zataženou ruční brzdou a nastartovaným motorem se má volicí páka projet všemi polohami a skončit v P, teprve pak se měří. Tím se olej dostane i do těch částí, kam by na volnoběhu v parkovací poloze sám nedotekl.

Osmdesát stupňů, jinak ty rysky nic neznamenají

Tady je celý vtip. Značky maxima a minima na měrce jsou podle továrního listu platné jen tehdy, když olej dosáhl běžné provozní teploty 80 °C (176 °F). Jakmile vychladne na 20 až 30 °C, což je obvyklá teplota dílny, leží skutečné maximum už jinde: asi 5 mm (0,2 palce) u federálního provedení a 12 mm (0,5 palce) u kalifornského, v obou případech pod ryskou minima.

Návod si tenhle odstavec sám podtrhuje, a to s konkrétním odůvodněním: výměna oleje se běžně dělá až po tom, co náplň zchladne na dílenskou teplotu. Kdo za takového stavu dolije po značku minima, má převodovku přeplněnou. Proč se federální a kalifornské provedení liší o sedm milimetrů, list neuvádí.

Obráceně to platí stejně přísně. Při provozní teplotě nesmí hladina značku maxima přesáhnout; přebytek se podle listu vypustí nebo odsaje.

Zahřátý olej umí zmýlit taky

Haynes doplňuje druhou polovinu téhož problému. Odečet nebude správný ani po delší jízdě vysokou rychlostí, po popojíždění ve městě v horkém počasí nebo po tažení přívěsu. V těch případech se má počkat asi třicet minut, než olej zchladne.

Kolik vlastně chybí, když je hladina u dolní rysky? U zahřáté převodovky je to podle Haynese asi jedna pinta, tedy zhruba 0,47 litru. Doporučení zní lít po troškách a mezi tím měřit, protože z minima na maximum to opravdu není daleko. Málo oleje znamená prokluz nebo ztrátu pohonu, přeplnění zase pěnění a únik.

Barva a zápach patří ke kontrole stejně jako výška

Při každém odečtu se podle Haynese hodnotí i stav oleje. Tmavě červenohnědá barva na konci měrky nebo spálený zápach znamenají výměnu; kdo si není jistý, má si koupit litr nového a porovnat obojí vedle sebe.

Nový olej do automatu je sytě červený, a příručka na to upozorňuje kvůli hledání netěsností: skvrna pod vozem se nesmí zaměnit s motorovým olejem, který proud vzduchu za jízdy na převodovku nafouká. Obvyklá místa úniku jsou čtyři, a žádné z nich není v převodovce samotné: olejová vana, gumové těsnění plnicí trubky v místě, kde vstupuje do skříně, potrubí k chladiči oleje a kroužek u přípojky lanka rychloměru. Chladič oleje automatu sedí v chladiči motoru, takže po jeho výměně příručka žádá hladinu překontrolovat.

Interval výměny se v roce 1982 posunul

Haynesův plán údržby má kontrolu hladiny mezi úkony každých 250 mil (asi 400 km) nebo jednou týdně, vedle motorového oleje, chladicí kapaliny a tlaku v pneumatikách. Výměna oleje a filtru je jinde: u amerických vozů každých 30 000 mil (asi 48 000 km) nebo po třiceti měsících, u britských každých 28 000 mil (45 000 km) do srpna 1982 a každých 36 000 mil (60 000 km) po něm.

Vypouští se hned po jízdě, dokud je olej teplý; tak podle příručky odejde víc usazenin. Po naplnění se s pákou v P a zataženou ruční brzdou nastartuje bez sešlápnutí plynu a nechá běžet pomalý volnoběh. Hladina má v té chvíli být těsně pod maximem. Teprve po dalších 15 mílích (24 km) po dálnici nebo odpovídající jízdě ve městě se vůz zaparkuje na rovině a měří znovu, a tehdy už má stát na maximu.

Objem náplně se ze skenu Haynesovy tabulky doložit nedá: sloupec s hodnotami je v ní odtržený od seznamu položek, takže se čísla k jednotlivým řádkům přiřadit nedají. Do textu proto nepatří a bere se z dílenské dokumentace.

Na koho ta čísla sedí

Pět a dvanáct milimetrů pod ryskou minima jsou čísla z návodu psaného pro americký trh a pro modelový rok 1985, tedy pro naftový podvozek 123 D. Celý ten návod počítá jen s vozem, který má automat: spojkový pedál ani ruční převodovka se v žádném z jeho listů neobjevují. Jestli byl rozdíl mezi studenou a teplou hladinou u evropských provedení týž, z tohohle pramene nevyčtete; Haynes, který pokrývá i britské vozy, konkrétní milimetry neuvádí vůbec a mluví jen o tom, že se má měřit za tepla.

To ostatně platí i o druhé měrce v motorovém prostoru. Rozdíl mezi ryskami na měrce motorového oleje má u téhle řady vlastní číslo a s převodovkou nemá společného nic. A jak se opotřebená automatická převodovka projeví za jízdy, je zase věc drah brzdových pásů, ne hladiny.

Zdroje

• Tovární dokumentační sada StarTek pro řadu 123 na archive.org, složka OM: americký návod k obsluze pro podvozek 123 D, modelový rok 1985, list OM-71 (hladina oleje v automatické převodovce) a úvodní list balíku
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, Haynes Manuals North America, 1986: kapitola 1, oddíl 4 (kontrola hladiny), oddíl 24 (výměna oleje a filtru), plán údržby, a oddíly 42 a 43 přehledu závad
• Mercedes-Benz W123 na anglické Wikipedii: rozsah výroby a přehled provedení

Oba dílenské prameny jsou anglicky; postupy i čísla jsou z nich přeložené a přeformulované, ne opsané.