Silně zanesený expanzní ventil klimatizace W123 jde ven i se sušičem

Klimatizace byla u řady 123 příplatková výbava a tovární dílenská sada k ní vede přes devadesát listů ve vlastní složce. Jeden z nich popisuje díl, který z motorového prostoru vůbec není vidět: expanzní ventil mezi sušičem chladiva a výparníkem, schovaný pod palubní deskou na pravé straně. Úkon 83-534 ho vede jako termostatický ventil s vnějším vyrovnáním tlaku a hned v úvodu říká, co se udělá, když se v něm najde silné zanesení: ven jde ventil i sušič.

Jeden díl a dvě jména v jednom listu

Nadpis úkonu mluví o expanzním ventilu, ale běžící text pod ním i legenda výkresu vedou týž díl pod položkou 13 jako vstřikovací ventil. Je to jedna věc popsaná dvěma slovy – kapalné chladivo se za ventilem rozpíná do výparníku a tovární angličtina pro to používá obojí. Kdo v sadě hledá podle jednoho z těch názvů, druhou polovinu listu mine.

Výkres kreslí čtyři přípojky: do výparníku, z výparníku, od sušiče a ke kompresoru. Ventil tedy nesedí jen na vstupu, ale prochází jím i pára, která se z výparníku vrací do kompresoru. Tak to má výkres; výslovně to list nikde neříká a slovo o tom, jak ventil pracuje, v něm nenajdete. Dílenský list vede postup, ne výklad.

Co ventil dělá a čím se umí zaseknout

Princip je proto potřeba hledat mimo tovární podklady. Znalostní báze Aircondition.com popisuje termostatický ventil jako díl, který snímá teplotu i tlak a podle nich dávkuje chladivo do výparníku. Proti jednodušší pevné clonce má výhodu v přesnosti a dvě nevýhody: zanést se umí stejně snadno jako clonka, ale navíc má malé pohyblivé části, které se korozí zaseknou. A hledá se hůř – vadný nebo ucpaný ventil se podle téhož hesla rozpoznává obtížněji než ucpaná clonka.

Nečistota přichází obvykle od kompresoru

Odkud se v zapouzdřené soustavě vezme špína, vysvětluje sousední list o čištění, 83-518. Špína nebo voda v obvodu podle něj znamenají poruchu a značné následné škody, a největším zdrojem obojího je sám kompresor: když se zadře, rozvede po soustavě spálený chladicí olej a brusný materiál z vlastních pohyblivých částí. Že olej koluje s chladivem po celém obvodu a neleží jen v kompresoru, popisuje list o olejové náplni.

List proto v takovém případě žádá vyměnit na kompresoru trubkové vedení za hadicové, protože brusný materiál se do potrubí dostane. Podle rozsahu zanesení se obvod pak buď profoukne dusíkem, nebo propláchne čističem R 11 – a u obojího platí, že se vždycky mění sušič. Při proplachu se rozpojí všechny díly v obvodu, expanzní ventil a sušič jmenovitě.

Vypouští se celá soustava, a pomalu

Výměna ventilu začíná úkonem 83-516. Při opravě se podle něj vypouští celá soustava, ne jen její část, a je na to jedna podmínka, která se dá snadno přejít: vypouštět se musí pomalu. Rychle unikající chladivo odnese olej jak ze soustavy, tak z kompresoru, takže spěch při vypouštění stojí náplň, kterou pak nikdo nevidí. Hotovo je, až tlakoměr ukáže nulu nebo jen slabý přetlak.

Druhá podmínka je vážnější. List zakazuje vypouštět chladivo do montážní jámy, a to výslovně kvůli nebezpečí zadušení; proč zrovna do jámy, nerozvádí. Na bezpečnostní pokyny odkazuje zvláštním úkonem, 83-504.

Vlastní výměna má jedenáct kroků

Pak už je postup krátký. Sundá se kryt vpravo pod palubní deskou, izolační skříň se otevře do poloviny, na ventilu se odšroubují hadicová i trubková vedení a ventil se vyjme; přípojky se hned uzavřou zátkou. Co v soustavě nadělá voda, říká list o čištění. Zpátky se závity navlhčí chladicím olejem, zkontrolují se O-kroužky, ventil se přišroubuje na trubky výparníku a připojí se obě šroubení chladiva. Teprve potom se soustava vyčerpá, naplní a zkouší na funkci a těsnost; izolační skříň se na ventil nasazuje opatrně až nakonec.

Utahovací momenty list uvádí, ale v textové podobě skenu leží čtyři hodnoty mezi 15 a 37 N·m odtržené od popisků a čitelně se váže jen řádek o tlakové hadici k ventilu v rozměru 5/8 palce. Přiřadit je k jednotlivým šroubením odtud nejde, takže konkrétní číslo je potřeba vzít z tabulky v listu samém.

Co z toho dnes platí

Celý ten postup počítá s chladivem R 12, které se už koupit nedá. Technická informace Behr Hella Service z 1. října 2005 k tomu říká, že se soustava s R 12 otevřená po 1. lednu 2001 kvůli údržbě nebo opravě musí přejít na R134a; odkazuje se na evropské nařízení, které cituje jako úřední list č. 2037/2000. Při té přestavbě jde podle ní ven vždycky i sušič a minerální olej se mění za syntetický. Kdo tedy dnes mění expanzní ventil, dělá při jedné příležitosti dvě práce naráz – a sušič vyměňuje tak či tak, ať je ventil zanesený, nebo ne. Jak se po naplnění pozná, že je v obvodu chladiva dost, popisuje průhledítko na sušiči.

Druhý dílenský pramen na tenhle díl zatím není. Haynesova příručka pro naftové vozy řady 123 má v kapitole o chlazení, topení a klimatizaci oddíl o servisu soustavy, ale sama v něm píše, že opravy nad rámec prohlídky kondenzátoru, hadic a řemene nepokrývá – kvůli zvláštnímu nářadí a rozdílům mezi jednotlivými soustavami. Spojení „expansion valve“ v jejím textu nepadne ani jednou a rozebírání obvodu pod tlakem posílá rovnou k prodejci.

Zdroje

• Mercedes-Benz StarTek, tovární dokumentační sada k řadě 123 (archive.org) – složka Climate, úkony 83-534, 83-516, 83-518 a 83-512
• Larry Warren, John H. Haynes: Mercedes-Benz Diesel 123 Series 1976 thru 1985, 4 and 5 cylinder (Haynes Repair Manual, 1986), kapitola 3, oddíl 13
• Expansion Valves, Automotive A/C Knowledge Base (Aircondition.com)
• Behr Hella Service: Umrüstung R12/R134a, technická informace z 1. 10. 2005 (PDF)

Anglické a německé podklady jsou přeložené a přepsané vlastními slovy, čísla a jednotky ponechané tak, jak je uvádí zdroj. Postupy pocházejí z dokumentace, ne z vlastní práce na voze.