Na každých 173 běžných sedanů řady 123 vyrobila továrna jednu dlouhou limuzínu

Řada 123 se běžně počítá na čtyři karoserie: sedan, kombi, kupé a holý podvozek pro karosárny. Byla ale ještě pátá. Vedle podvozku pro nástavby prodávala továrna i hotovou prodlouženou limuzínu s vnitřním označením V 123. Vezlo se v ní sedm lidí a k zákazníkovi přijela z výroby celá.

Ilustrovaná kronika archivu značky klade začátek jejího prodeje na 15. září 1977, tedy na týž den jako nová kombi a 450 SLC 5.0. Přehled řady v témž archivu ale píše, že se čtyřdveřové limuzíny se sedmi až osmi místy nabízely už od srpna, a německá Wikipedie mluví o představení v srpnu 1977. Rozdíl je v tom, co která věta popisuje – nabídku, premiéru, nebo první prodaný vůz; rozsoudit se z těch tří pramenů nedá.

Rozvor o 630 milimetrů delší a dveře ze dvou půlek

Rozvor dlouhé limuzíny měří podle typových listů 3 425 mm, celková délka 5 355 mm. Běžný sedan má 2 795 a 4 725 mm, takže obojí narostlo přesně o 630 mm (vlastní rozdíl obou dvojic čísel). Šířka 1 786 mm zůstala, výška vzrostla z 1 438 na 1 480 mm.

Jak se těch 630 milimetrů navíc udělalo, popisuje z dostupných pramenů jen německá Wikipedie: zadní dveře prý vznikly svařením přední části zadních dveří a zadní části dveří předních, protože se sloupek C posunul dozadu. Pramen u té věty nestojí. Typové listy archivu vedou jen rozměry a kupní příručka klubu VDH dlouhou verzi nezmiňuje vůbec – slova Radstand ani Sitze v textu jejího PDF nepadnou ani jednou. Na snímcích ta konstrukce sedí: zadní dveře jsou skoro stejně dlouhé jako přední.

Do prostoru navíc se podle Wikipedie vešla třetí lavice. Počet míst ale každý pramen uvádí jinak: kronika sedm až osm, přehled řady v témž archivu sedm až osm, Wikipedie sedm cestujících. Čím se ten rozdíl bere, neříká ani jeden.

Tři motorizace a 13 700 kusů

Archiv vede k dlouhé limuzíně tři samostatné typové listy a všechny tři začínají zářím 1977: naftový 240 D (typ 123.125, motor OM 616), šestiválcový benzinový 250 (123.028, motor M 123) a naftový pětiválec 300 D (123.132, OM 617). Motory jsou tytéž jako v krátkém sedanu, výkony taky.

Počty kusů: 3 841 u 240 D, 5 180 u 250 a 4 679 u 300 D. Součet dá 13 700, což je přesně číslo, které stojí v souhrnu řady vedle 2 375 440 běžných sedanů a 8 373 podvozků. Tři dílčí čísla a jedno celkové spolu sedí na kus.

Na každou dlouhou limuzínu tedy připadá 173 běžných sedanů (2 375 440 děleno 13 700). A pořadí motorizací je obrácené proti zbytku řady: mezi krátkými sedany vede 240 D se 448 986 kusy před 300 D s 324 718 a benzinová 250 je až třetí se 114 796, kdežto u dlouhých vyhrálo právě to benzinové 250.

Posilovač v ceně a patnáctipalcová kola

Posilovač řízení vedou typové listy u všech tří dlouhých provedení bez poznámky o příplatku, tedy od začátku v ceně. U krátkých sedanů to platilo jen pro 300 D: typ 250 ho dostal do ceny v srpnu 1978 a 240 D až v září 1982. Kola jsou druhý rozdíl: dlouhý vůz stojí na ráfcích 5½ J × 15 H 2 s pneumatikami 185 HR 15, zatímco sedan měl 5½ J × 14 H 2 a 175 SR 14.

Palivová nádrž naopak zůstala tam, kde byla, tedy nad zadní nápravou, a i objem je shodný se sedanem: 65 litrů u obou naft, 80 litrů u 250. Podvozek pro cizí karoserie ji měl přitom pod zadní podlahou a o pět litrů větší. Prodloužená limuzína je v tomhle ohledu sedan, ne nástavbový vůz.

Hmotnost povyrostla o 160 až 190 kg: 1 585 kg u 240 D proti 1 395, 1 570 proti 1 410 u 250 a 1 630 proti 1 450 kg u 300 D, vždy podle DIN 70020. Nejvyšší povolená hmotnost skočila výš, na 2 235 až 2 260 kg.

Stejně rychlá, žíznivější

Nejvyšší rychlosti i zrychlení má dlouhá limuzína v typových listech shodné s krátkým sedanem, číslo po čísle: 240 D 138 km/h a od srpna 1978 143 km/h, 250 rovných 185 km/h, 300 D 148 a od září 1979 155 km/h. Dvě metráky navíc se v nich neprojevily ani desetinou sekundy.

Ve spotřebě ano. Podle směrnice 80/1268/EHS, tedy při 90 km/h, 120 km/h a v městském cyklu, vede list u dlouhého 240 D 7,8 / 11,1 / 9,9 l proti 7,4 / 10,9 / 9,5 l u krátkého a u 300 D 8,7 / 12,4 / 11,5 l proti 7,8 / 11,5 / 10,3. U 250 jdou ale čísla proti sobě: dlouhý vůz má při 90 i 120 km/h o desetinu litru méně (9,7 a 11,9 proti 9,8 a 12,1) a ve městě o sedm desetin víc. Proč, list neříká.

Stálo to jako druhý vůz

K lednu 1978, kdy má všech šest typů cenu ke stejnému datu, stál dlouhý 240 D 33 398,40 marky a krátký 21 246,40. Rozdíl 12 152 marek je přesně tentýž jako u dvojice 250 (35 112,00 proti 22 960,00), kdežto u 300 D je o 672 marek nižší, 11 480 (35 011,20 proti 23 531,20). Všechny rozdíly jsou odečtením obou cen z typových listů.

Přirážka tedy dělala kolem poloviny ceny krátkého vozu. Prodávala se proto hlavně tam, kde na sebe auto vydělávalo. Archiv značky píše, že ji podobně jako předchůdkyni z řady 115 braly hlavně taxislužby a půjčovny vozů na transfery; německá Wikipedie dodává, že na Blízkém východě a na Kypru se v taxislužbě drží dodnes.

Výroba skončila podle typových listů v listopadu 1985 u obou naft a v prosinci u 250, tedy spolu se zbytkem řady.

Zdroje

• Archiv Mercedes-Benz, přehled sedanů řady 123 a typové listy V 123 D 24, V 123 V 25, V 123 D 30, W 123 D 24, W 123 V 25 a W 123 D 30
• Ilustrovaná kronika archivu, zápis z 15. září 1977
• Mercedes-Benz Baureihe 123 na německé Wikipedii, oddíl Langversion
• Kupní příručka klubu VDH k řadě 123 (PDF) – použitá jako kontrola, dlouhou verzi nepopisuje

Německé a anglické podklady jsou přeložené a přeformulované, čísla ověřená proti nim.