W123 Dílna 23. 9. 2026 4 min čtení

Tovární postup skládá diferenciál W123 na třecí moment 30 až 90 newtonmetrů

Opěrné podložky pod planetovými koly se v diferenciálu řady 123 nevybírají podle vůle v ozubení, ale podle toho, jakým momentem jde celý koš protočit. Tovární list k tomu dává rozmezí 30 až 90 N·m a podložky odstupňované po desetině milimetru. Dílenská příručka Haynes tuhle práci nepopisuje vůbec.

Rozebraný diferenciál s planetovými koly a satelity — Rozebraný diferenciál užitkového vozu Volkswagen; z řady 123 snímek není, ale planetová kola, satelity i jejich čep vypadají stejně. Foto: Keimzelle, Wikimedia Commons (CC0)

Diferenciál je ta část rozvodovky, která dovolí zadním kolům točit se různou rychlostí v zatáčce. U řady W123 sedí uvnitř středu zadní nápravy a tvoří ho koš, dvě planetová kola, dva satelity a čep, na kterém se satelity otáčejí. Tovární úkon 35-560 popisuje, jak se ten balíček rozebírá a skládá zpátky – a je v něm jedno číslo, kolem kterého se točí celá práce.

Měří se moment, ne vůle

Ozubení satelitů se u téhle konstrukce nenastavuje měrkou. Místo vůle se měří odpor: po složení se má celý diferenciál protáčet momentem 30 až 90 N·m. V místech, kde se chod zadrhne, připouští list až 100 N·m.

Nastavuje se to opěrnými podložkami, které leží pod planetovými koly. List je vede jako díl na jedno použití – při každé opravě se mění za nové – a jejich tloušťka je právě ten nástroj, kterým se moment trefí. Kdo složí diferenciál z toho, co mu zbylo na stole, moment nezměří a neví, jestli vyšel.

Do výměny za nové jdou podle listu i kulové podložky pod satelity a pružný kolík, kterým je čep satelitů zajištěný v koši. Satelity a podložky, které mají stopy po přehřátí nebo po zadření, se mění zásadně, i když na pohled drží.

Podložky po desetině milimetru

Tloušťky opěrných podložek dělí list podle velikosti středu zadní nápravy. Do většího středu patří podložky 1,3 až 1,7 mm, do menšího 1,0 až 1,7 mm, v obou případech odstupňované po 0,1 mm. Řada 123 dostala střed menší – dvě provedení a datum, kdy se vyměnila, popisuje sousední tovární list. Na ten se úkon o diferenciálu odvolává a tím se dá tloušťka podložek k řadě 123 přiřadit; vlastní seznam modelů v něm není.

Druhý údaj se netýká ozubení, ale samotného koše. Házivost v uložení talířového kola i na dosedací ploše pro něj smí být nejvýš 0,02 mm. Koš, který tohle nesplní, se nezachrání podložkami.

Diferenciál má navíc dvě provedení a montážně se liší. U novějšího mají kulové podložky na vnějším průměru nákružek a satelity osazení, takže jdou složit jen v jedné kombinaci; list na to upozorňuje obrázkem a vykřičníkem.

Nářadí: pár kusů z katalogu a jeden ze svěráku

Práce začíná tím, že se koš sevře do svěráku. Přípravek na to v katalogu není – list ho vede jako self-made tool, tedy kus, který si dílna vyrobí sama, a u výkresu má poznámku, že mezikus se přivaří. Zbytek nářadí objednací čísla má: stahovák kuželíkových ložisek 123 589 08 33 00, dvojice montážních trnů pod planetová kola 116 589 18 61 00 a trny na nalisování vnitřních kroužků ložisek – 115 589 04 61 00 pro menší střed a 116 589 08 61 00 pro větší. Tahle dvojice čísel stojí v listu dvakrát, jednou v tabulce a podruhé přímo v kroku montáže, takže se dá ověřit; u ostatních položek leží názvy a čísla ve dvou oddělených sloupcích a přiřazení je na odhadu.

U nalisování druhého vnitřního kroužku má list výstrahu na místě: bez podpěry se poškodí klec válečků. Platí to u menšího středu bez bočních ložiskových vík, tedy u pozdějších vozů řady 123.

Druhý oddíl: samosvorný diferenciál

Týž list pokračuje oddílem o samosvorném diferenciálu a čísla jsou v něm jiná. Mezi planetová kola a koš přibývají třecí lamely: bez obložení 1,1 mm, s obložením po obou stranách 1,8 mm a s obložením po jedné straně 3,0 až 3,6 mm a 4,0 mm. Právě ty jednostranně obložené se vybírají podle tloušťky, a to na 80 až 140 N·m. Obě meze tedy leží výš než u běžného diferenciálu a rozmezí se s ním nepřekrývá. List radí staré lamely před vyhozením změřit a nové vzít stejně tlusté. Lamely s obložením se před montáží potírají hypoidním olejem.

Komu ten diferenciál patřil, ale v listu nestojí. Oddíl neuvádí ani jeden model, ani měsíc výroby. Dohledat se to jinde zatím nedá: Haynes slovo limited slip v celé příručce nepoužije ani jednou, německé heslo o řadě 123 nezná ani Sperrdifferential, ani Differentialsperre, a americký návod k obsluze se schématy zapojení z téže tovární sady o něm mlčí taky. Sada StarTek přitom není jen pro řadu 123 – vedle ní se v jejích listech běžně objevují řady 107, 116 a 126, takže tenhle oddíl může patřit kterékoli z nich.

Kde Haynes končí

Dílenská příručka Haynes, podle které se tyhle vozy u nás většinou opravují, popisuje konstrukci stejně: pastorek ve dvou kuželíkových ložiscích předepnutých smačkávací rozpěrkou a diferenciál se dvěma satelity na jednom čepu. Pak ale přijde věta, která práci ukončí – oprava rozvodovky v téhle příručce není, protože si žádá speciální nářadí a postupy. Demontáž celé rozvodovky z vozu a výměnu jejích těsnicích kroužků kniha popisuje, cestu dovnitř koše už ne.

Tím se rozdělují i dvě různé práce. Rozvodovka dolů, nový těsnicí kroužek, nahoru – to je běžná oprava s běžným nářadím. Rozebraný diferenciál je něco jiného: bez momentového měření a bez sady podložek se složit nedá tak, aby se vědělo, že je složený správně.