W123 / C123 / S123 / W126 Motory a převodovky 29. 9. 2026 4 min čtení

Kalifornské provedení naftové řady 123 mělo pro rok 1985 filtr pevných částic

Americký návod k obsluze pro modelový rok 1985 varuje majitele kalifornského naftového vozu, že neschválená přísada do paliva poškodí filtr pevných částic a opravu nekryje záruka. Kalifornské rozhodnutí o certifikaci ze září 1984 k tomu jmenuje čtyři modely a tři z nich patří do řady 123.

Filtr pevných částic se u osobních naftových vozů prosadil až na přelomu tisíciletí. V americkém návodu k obsluze řady 123 přitom stojí věta, která ho zmiňuje o patnáct let dřív – a najdete ji mezi palivy, ne mezi emisní výbavou.

Světle zelené kombi Mercedes-Benz 300 TD řady 123 na louce — Kombi 300 TD Turbodiesel. Vůz na snímku je evropský; kalifornské provedení téhož modelu mělo ve výfuku filtr pevných částic. Foto: Manuel Kuhn, Wikimedia Commons (CC BY 3.0)

Varování se schovalo mezi paliva

Tovární dokumentační sada StarTek má mezi svými soubory i celý americký návod k obsluze. V záhlaví má „Chassis 123 D, 1985“, jde tedy o poslední ročník naftové řady. Oddíl o provozních náplních vede hned za odstavcem o brzdové kapalině upozornění nadepsané „Diesel Fuel Additives in Vehicles Certified for California Operation“.

Text pod ním říká toto: od modelů roku 1985 mají kalifornské naftové vozy Trap Oxydizer, a když majitel použije neschválenou přísadu do paliva, může se filtr poškodit. Následkem je podle návodu vážná ztráta výkonu a drahá oprava, kterou záruka na nový vůz nekryje. Kdo jezdí za zvláštních podmínek, má se u prodejce zeptat, jestli je nějaká schválená přísada vůbec k dostání.

Trap Oxydizer je americké označení filtru pevných částic. Saze v něm hoří až kolem 500 °C, kdežto výfuk naftového motoru bývá podstatně chladnější – německá Wikipedie proto u filtrů obecně uvádí ucpání sazemi jako jednu ze dvou cest, kterými se filtr zaplní. Druhou je nespalitelný popel.

Kalifornský úřad jmenuje sedan, kupé i kombi

Druhý pramen je úřední a dobový. Kalifornská Air Resources Board vydala v září 1984 v El Monte rozhodnutí A-3-58, kterým pro modelový rok 1985 certifikovala emisní soustavy naftových osobních vozů Daimler-Benz. Skupina motorů nese označení FMB 3.0D9KC20, objem 183 krychlových palců (3,0 litru) a emisní soustava je v dokumentu popsaná jako Trap Oxidizer – Continual a recirkulace výfukových plynů, u přeplňovaného motoru se vstřikem do předkomůrky.

Doplňkový datový list k rozhodnutí vypisuje čtyři modely: 300D Turbo, 300CD Turbo, 300TD Turbo a 300SD Turbo, všechny s motorem OM617 v přeplňovaném provedení. První tři jsou řada 123 – sedan, kupé a kombi. Čtvrtý, 300 SD, je třída S. Zkušební hmotnost vede list u sedanu a kupé 3 875 liber (1 758 kg), u kombi a třídy S 4 000 liber (1 814 kg).

Na téže stránce je i seznam zkratek a ten rozlišuje dvě provedení filtru: TOC jako Trap Oxidizer Continual a TOP jako Trap Oxidizer Periodical. Vozy z tohohle rozhodnutí mají to první. Čím se obě od sebe liší, dokument nevysvětluje.

Rozhodnutí vede meze i naměřené hodnoty

Rozhodnutí obsahuje dvě řady čísel. První patří na okenní nálepku nového vozu a je to platná mez: uhlovodíky 0,46, oxid uhelnatý 8,3, oxidy dusíku 1,0 a pevné částice 0,4 gramu na míli (míle je 1,609 km). Druhá řada jsou hodnoty naměřené při certifikaci téže skupiny motorů – 0,28, 2,1, 0,9 a 0,1 gramu na míli.

U částic je tedy naměřená hodnota čtvrtinová proti tomu, co předpis dovoloval. U oxidů dusíku je rezerva desetiprocentní. Zážehové americké vozy řady 123 řešily emise jinak – tovární úkon uměl vyměnit jejich katalyzátor za rovnou trubku, když vůz odjel do Evropy.

Kalifornské provedení mělo o čtyři kilowatty míň než federální

Technická data téhož návodu k obsluze platí pro 300 D Turbodiesel (typ 123.133) a 300 CD Turbodiesel (123.153) s motorem 617.952. Výkon vedou zvlášť pro obě americká provedení: federální 92 kW při 4 350/min, kalifornské 88 kW při stejných otáčkách. Proč se čísla liší, návod neříká. Rozchází se i náplň automatické převodovky – federální vůz bere při první náplni 7,3 litru, kalifornský 7,1.

Devadesát dva kilowattů sedí s tím, co má typový list archivu značky: od října 1982 uvádí u tohoto typu 92 kW při 4 350/min, předtím 89 kW. Vyrobilo se ho 75 261 kusů a v Německu se neprodával.

Dílenská příručka o filtru mlčí

V celém americkém návodu k obsluze padne název Trap Oxydizer jen v tom jediném odstavci. Dílenský list výfuku ho nevede ani ve svazku čtyřválců, ani ve svazku pětiválce, a pracovní listy servisních prohlídek pro modelové roky 1984 a 1986 také ne. Dílenská příručka Haynes pro naftové vozy řady 123 na tom není lépe: slova „trap oxidizer“ ani „particulate“ v ní nepadnou ani jednou. Kalifornský vůz od ní přesto dostane vlastní zacházení. V přehledu identifikačních štítků amerických vozů vede Haynes jeden emisní štítek navíc a u něj poznámku, že ho má jen kalifornský 300 TD Turbodiesel. Vedení podtlakových hadic kreslí pro kalifornskou verzi zvlášť.

Majitel dovezeného kalifornského kusu se tak o filtru dočte v návodu k obsluze, ale dílenský postup, podle kterého by s ním dalo pracovat, nemá.

První filtr v osobním voze se obvykle připisuje jen třídě S

Německá Wikipedie klade první nasazení filtru pevných částic v osobním voze do roku 1985 ke třídě S řady 126, píše, že ten model byl určený výhradně pro americký trh, měl vážné potíže s trvanlivostí filtru, a proto se jeho výroba zastavila už v roce 1987. Odstavec je bez pramene; ostatní části hesla odkazy mají.

Kalifornské rozhodnutí z roku 1984 ten obrázek doplňuje. Táž emisní soustava a táž skupina motorů stojí u čtyř modelů, ne u jednoho, a tři z nich jsou karosářské verze řady 123. Jak dlouho se filtr montoval a kolik vozů ho dostalo, z dostupných pramenů nevyplývá – rozhodnutí platí pro jediný modelový rok a počet kusů v něm není.